Hrana

Teď už vím, komu zvoní hrana,
měsíce toď odvrácená strana.
--
Nečekej, jak já vždy čekal jen,
vše se totiž rozplyne jako sen.
Běž, i když budeš muset míli!
Využij vždy každou chvíli.

Neváhej, jak já vždy stále váhal,
bokem přemýšleje často stával.
Chyť co chceš, chyť a nepouštěj,
pak drž a z očí to nespouštěj!

Věř, a neztrácej nikdy naději,
než jí ztratit, to zemřít raději.
Neb vše v co věříš dokážeš,
tím, že na to máš prokážeš.
--
Ta hrana zvoní mi a vždy tomu tak bylo,
však krásně se mi v ústraní, bokem snilo.