Na hodinách konjukce dvanáctky a trojky
v šatech můry prach knih
co nikdo nepřečet
a paní Bovaryová skučí
i po stoletích
Na klice jen otisk změny názoru
a možná že jen špatných pravidel
bez hranic a šperháku
schovaných pod rohožkou
jako poslední naděje záchrany
když vodka vyčpí
a signální světlo v ovladači prozradí
neexistující možnosti volby
V podlaze nic
jen nářek rybenek
a praskot plísní
neslyšně množí vlhko skrz zdi
V telefonu praskot
možná důkaz autentičnosti
možná trochu absurdity
dvou bláznů
co neví a nechtějí vědět
křehkost signálu
Na hodinách konjukce jedničky a trojky
a blázni
...Vedle sebe povinnost