Samson (Ger)

Běží světem, neohlíží se zpět...
Je kamarád s větrem, v cíli bude hned...
Jeho tělo je jak bouře, svaly jako vlny...
Běží jak může! Ale má jiné sny...

Jeho jasné oči opírají stěny slunce...
Snad se slunce neodvrátí jeho touze!
Létat by si přál, aby mohl letět za svým snem...
Tak čeká dál, snad dočká se, poletí za sluncem...

Teď dočkal se, už má ve světě místo...
S novou paní vítal se, je jeho světlo...
Spolu dokázali spoustu věcí, moc ho to s ní bavilo...
Radost je vidět z jeho očí, štěstí z něho mluvilo...

Teď upíral zrak ke slunci a tiše děkoval...
Jeho ryzá srst leskne se na světle, jako by z bronzu byl ukován.
Nabral síly co to šlo, jeho hříva rostla dál a dál...
Jednoho dne se však všechno zvrtlo, už tu nebyl jeho pán.

Teď každý den kouká k slunci, prosí, aby vrátilo ho zpět...
Ovšem nemá k němu soucit, to je konec jeho cest...