Útěk

V dálce zlověstné hřmění hromů,
klopýtá přes kořeny stromů,
bloudí sama a úplně opuštěná,
zcela bezbranná a vyplašená,
do cesty staví se větve a kameny,
za zády cítí vražedné plameny,
krvavé šrámy má všude po těle,
ale kupředu jde stále a směle,
štiplavý kouř hrne se do očí,
nevidí kam běží nebo kam skočí,
bolest a strach už ani necítí,
mohla by padnout, spát, sníti...
ale musí odtud rychle pryč běžet
a za sebou se vůbec neohlížet!