Konec... A začátek

V tichosti věci si sbírám,
medvídka v náruči svírám.
Je čas opustit místo, kde jsem byla doma,
i když v pánu jsem to jinak měla.
Nemělo to být potajnu a jen s batohem,
ale se slávou, loučením a manželem.
Takhle to bohužel ale nebude,
z mých snů nic nezbyde.

Už prostě nemám sílu řešit blbosti,alkoholismus a hádky.
Potřebujeme s maličkým klid, pohodu a spoustu lásky.
Závidím tiše těm, kteří mají ve svých milých podporu,
my dva už jsme smíření s další vlnou přímého odporu.
Zpočátku to sice bylo jako v pohádkové říši,
ale i tam se princezna často do pekla řítí.