Vzpominka

Když člověk strati v zivote svou lásku,

tak nasadi tu nejsmutnější masku.

Připadá si jako ryba bez vody,

a pokouší se najit své chyby a vady.

Chyby kterých se dopustil a vady že někoho opustil.

Ale když žádné chyby nemůže najít,

tak se to trápení pokouší co nejrychleji přejít.

Přejít ten poslední vzpomínkový most,

most za kterým zapomene na svou trpkou minulost.

Minulost která ho velice tíží,

do hluboké propasti shlíží.

Shlíží do propasti, kde se odehrává jeho minulý život.

Život plný vzpomínek, které s přítelem prožil,

život co svuj život si dožil.

Blíží se ke konci mostu a bojí se jít dál,

pár kroků od konce, když stál.

Chtěl se ohlédnout za minulostí co byla,

co kousíček ze života mu zbyla.

Ale nakonec zjistil, že se otáčet nemá smysl,

že už se přítel nevrátí, že to není výmysl.

Usoudil že na vzpomínky je nejlepší lék,

neotáčet se zpátky a žít prítomností a čekat co se stane v budouctnosti,

a trpká minulost brzy přebolí

a bolavé srdce nová láska zahojí.

Vždyť život se skládá z maličkostí,

a těch maličkostí si musíme vážit.