Už neplač!

kráčíme ve tmě asfaltovou cestou vstříci vesmíru
boty jsme dávno sundali,jdeme bosí držejíc se za ruku
vítr chladný fouká mi do vlasů
babí léto motá se mi kolem nohou
vedeme spolu řádku rozhovorů
není třeba žádných slov

v tvém srdci cítím velký smutek,však bojím se tě vyslýchat
vím že máma odešla ti a ty se chceš s tím vyrovnat
vyprávíš mi o ní
snažíš se být klidný
já ale vím,že stále tě to bolí
chtěla bych ti pomoci,i když nevím jaké to je
obdivuji tvojí sílu s kterou ještě bojuješ

chtě nechtě musela jsem ti tu větu říct
"máma by na tebe byla pyšná"
tys objal mě pevně a slzy vyhrnuly se nám z očí
snad promineš mi ty moje řeči

spadla hvězda-něco si přej-jdeme dál
tmou
klidnou
tajemnou
tvá mamka jde s námi a hladí tě po tváři
sice ji nevidíš,ale je tu s tebou
počká na tebe
než přijdeš za ní
a zase uvidíš její úsměv

UŽ NEPLAČ