Rozhodnutí

Někdy to už prostě jinak nejde
Musíš to rozetnout
To jsi ještě nezažil
Tryská to ze vnitř jako krev
Ale žádné světlo na konci tunelu
Jen hluboké ticho,
které doznívá po výčitkách,
které doznívá po mých prosbách
Už nic necítit,znovu se nenarodit
Nebojovat s tím vším dál
Kterou cestou se nakonec dát...?

Může mi někdo říct,
proč to už nejde unést?
Nejde se ohlížet zpět
Už se to nechce ani zkoušet
Žádné dveře se ti neotevřou
Každý okamžik se modlím
Modlím se o čas
O možnost vše zamést pod koberec
Pořád to nechceš pochopit
Nic není,jak se zdá
Mění se i andělé
I jim zešednou křídla
Namočí se v blátě
Ale nic se nejí tak horké,jak se uvaří
Tak proč to tolik pálí
Lepkavé jak pryskyřice
A konečné jako nekonečnost sama...