Zmatenost

Víc, než kdy jindy zmatená je mysl má
vše na co podívám se, mi Tě připomíná.
Snažil jsem se každý okamžik s Tebou si zapamatovat
to ještě netušil jsem, jak bude mě to pronásledovat.
Vzpomínky krásné mám na Tebe
na nás dva, když leželi jsme u sebe.
Tak proč mě to krásné nutí teď k pláči?
Přijde mi, jako že byli jsme jen hráči,
kteří hrají hru, kdo komu víc ublíží,
jenže konec té hry se nějak neblíží.
Asi si sednu dnes do studené noci
a počkám, jestli přijde někdo pomoci.
Jestli někdo zbaví mě toho trápení,
potůčku slz a srdce bolení... :'(