Na památku tobě...

Styď se, osude hloupý,
vzal jsi život člověku nepravému,
tvé činy vedly k závěru nesprávnému.
Byla to dívka, byla to přítelkyně,
s falešným hlasem ale se srdcem umělkyně.
Vzpomínky jako díky necháváš,
trápením ubližuješ, starostmi spoutáváš.
Vzal jsi kousek života těm, kteří jí znali,
proč jsi tak učinil, pozdě jsme se ptaly.
Malá to osůbka postavou,
díky slovům a činům osobou chápavou.
S úsměvem hřejivým, jazykem hbitým,
mladým věkem a životem ještě neprožitým.
Neříkám zbohem,nechci se loučit,
žít bez pocitu..."už tu není"
teď ale musím se naučit....
Odešla jen jedna tvá část Pájo...
Nikdy nezapomenu...