Pocity

Vím, není to jen můj strach,
je to všech mých pocitů krach.
Už nevím kudy kam,
jít tudy, támhle nebo tam?

Snad přijde už ten den,
kdy si snad řeknu jen:
Je jen můj, jaké štěstí,
nebyl to osud, kdo mi dal pěstí.

Pouhé pochopení žádám,
po vysvětlení rozumném bádám.
Nechci být milována jiným
a zapíjet to střikem vinným.

Chci, aby mě miloval on,
mého srdce šampion.
Ale bohužel já nejsem kráska
a o tom je přece dnešní láska.

Miluje mě jiný, vím,
však o tom svém já dál sním.
Nechci, aby mé srdce svírala páska,
chci, aby mě obklopovala láska.

Nechci se dál bát,
že za své hříchy musím se kát.
A tak, pochop mě prosím,
v mém srdci to Tvé nosím.

Dala jsem Ti srdce svoje,
věř, už nikdy nebude moje.
Pečlivě ho prosím hlídej
a se mnou dál se vídej.