Honba za stíny

Venku vládne nevlídné počasí,
ulice jsou denně plné násilí.
Na stanici někdo smrt ohlásí
a další poryv větru opět zesílí.

Lidé jsou uzlíčky svých emocí,
cestou nadělají spoustu chyb.
Mrtvým již nikdy není pomoci,
Vraždou to jde vždycky líp.

Každý zanechává své stopy,
houf nepřímých důkazů.
Podezřelí některé ztopí.
Velení dává víc zákazů.

Prudký déšť bičuje mi líce,
kdekdo mě může sejmout.
Člověk v životě chce více.
a mohou mu něco vezmout.

Fízl by neměl mít rodinu,
ježto rizikové povolání.
Blízcí trnou každou hodinu,
po smrti už není odvolání.

Každý má svůj motiv,
i rodina co tě opouští.
Pak se však ani nediv
a ruka co je na spoušti.

Venku převládá nevlídné počasí,
z nočních můr se vždy vyděsíš
Za čas se snad tvoje rány uhasí,
nevyhnutelné však nezměníš!

Hodil své zaměstnání na hřebík,
avšak minulost je stále živá.
Pomyslel na colt, na roubík,
pomsta většinou sladká bývá.

Každý má svůj důvod
i polda ve výslužbě.
Dostává svůj duchod,
i když jde to blbě.