TSUNAMI

Zemská deska sedne
tsunami se zvedne,
pořádně se vzedme
potom všechno slehne.

Magmatická láva
bezohledně zemí cloumá,
nikdo ještě nic netuší
po pobřeží tiše bloumaj.

Slaný monstrum padá z hůry
na bezmocný pobřeží,
lidé strachem zcepenělí
vůbec tomu nevěří.

V posvátným klidu
modlí se a tečou slzy,
koukaj co se přihodilo
došlo jim to brzy.

Slaná vodní stěna
vyšší než Berlínská zeď,
mění barvy na pobřeží
v jednolitou šeď.

Jako malíř patlal
všechny barvy smíchá,
hasí si to na pobřeží
dme se jako pýcha.

Indonésie ví svoje
Japonsko má první křest,
Fukušima zubožená
vzteky svírá ruku v pěst.

Vítr vane, voda šplouchá
radiaci unáší,
To co lidé zkrotili
příroda zas odnáší.

Rozbořená stavení
zkáza jako Hirošima,
smetla mrcha lidem domy
strádají a je jim zima.

Zemské desky dál si plují
kontinenty unáší,
magma syčí, rve se vzhůru
žhavou lávu vytláčí.