Přítel Brutem

když přišel přítel můj
netušil jsem, že mám vzít zbroj a meč
pravil, hle, bratr Tvůj
a pak jen v extázi řval krvi teč

však dlouho se mi pak ještě do očí díval
a dýku jsem měl tam, kde jeho ruku míval
já se ptal proč? byl jsem snad překážkou?
a on na odpověď mě srazil k zemi podrážkou.

já z tvých úspěchů radost měl,
a nikdy na tě nezapomněl.

a teď z rány se mi řine krev
a srdce mi drásá radostný Tvůj řev.

zničils mé ideje a zbořil mé plány
a krev stále se řine z tvé-mé rány.

spojenec své vojska proti otočil
i přítel dýkou v ráně zatočil
tak jak César zabit Brutem
i mě zabil přítel v světě krutém

jak když blesk srazí zdravý strom
když ticho protne náhle silný hrom
tak v údivu jsem němně stál
když se při tom zlobně smál

vše proto, že dostal vždy jen půl
jak kdybych mu do očí sypal sůl
když jsem mu po boku stál
prý se o své místo bál

když přítel žije kvůli mně v strachu
tak radši budu tlíti v zemi prachu
než bych měl v tomto světě žít
raději teď budu na věčnosti dlít.

a proto Ti děkuji