Agonie

Jsou to neskutečná muka,
mé srdce žalem puká,
škoda jen, že to nevidíš,
když část po části mě zabíjíš.

Mé city jen tobě přísluší
a připravuješ mě o duši,
uvnitř mě se všechno svíjí
v nekončící agonii.

Marně hledám útěchu
a těžce lapám po dechu,
pláču a křičím do noci
a vím, že mi není pomoci.