Když jsi tu byl...

Hry, kterés mě učil,
mívaly kouzlo.
I přes sebevětší hlad se jedlo pomalu,
všechno se vychutnávalo.
…a život, ten by se měl žít,
a ne hrát.
Totiž v kartách se riskuje,
někdy i vyhrává a končí s jokerem.
Potápíme lodě, ne sami sebe,
na čtverečkovaném papíře ničíme nepřátele.
A dvojčata hledáš v pexesu.
Rozpustile skákat můžeme s „kloboučkem hop“,
vždyť ten už to zná.

*A jak nejvíc potrápit tu malou brebentěnou Terinu? *

Napíšeš všechna města, jména
a věci, co znáš.
A stejně si mě udobříš.
Uvaříš nejlepší kakao,
opečeš topinku – tak akorát,
se sýrem, kečupem - jak to mám ráda.

Věnuješ mi ten nejmodřejší pohled
a
necháš mě zase vyhrát.

Tak to tenkrát bylo…