ZBITÁ

Už dlouho mne nikdo neuhodil,
přesto se krčím strachy jak před další ránou.
Tak kdo kolem našeho domu chodil
a kdo to sem vešel naší uzamčenou bránou?
Choulím se, krčím, strachy tajím dech,
z té zaťaté pěsti za mnou běhá mi mráz po zádech.
Zahnaná do kouta, sražená v kolenou,
kdo mi tohle udělal, nemůžu si vzpomenout.
Neschopná pohybu, neschopná křiku
válím se v krvavé louži na chodníku.
Ponížená, zbitá, mokrá a špinavá polykám bláto.
Necítím chlad ani bolest. Necítím už nic,
když něčí hlas říká:,,To máš za to!“