Strach

Bojím se. Bojím se rána.
Zvony bijí půlnoc
a já slyším lidské hlasy
co mě škrtí -
a já jim toužím utéci.
Přemýšlím jen kam
a zjišťuji že nemám,
nemám proč
se bát.

Ležím zas' tu sám
a moje sestra dávno spí
a ta bolest z mého bytí...
drtí mě.

A nemůžu jen spát -
i sny mám často bolestivý.

Bolestivý jako melodie
která zrovna proudí ve mně.

Prohlížím si ruce svoje -
vyzáblý a potrhaný.

Prohlížím si svoji postel -
vrací se mi stesk a bolest.

A všechna tíže na mých bedrech
usedla.
Věčně trpím dny i noci
a vždy strach mám z rána.

Vnímám zvony -
ty co bijí o půlnoci
a chráním sebe
před lidskými hlasy.

A bojím se. Bojím se všech duší
že mi chtějí ublížit.

Vím, že nemám,
nemám proč se bát,
neboť navždy
navždy budu jenom sám.