Troška lži

Každá lež bolí jako bodnutí nožem do srdce.
Je to jako přijít na kotoučové pile o ruce.
Zrada je jako černá dáma posetá hrubou lidskou špínou.
Pár lživých slov stává se ve vztahu tou nejhlubší vinou.
Dusivý kouř vyčpelých cigaret plíce poberou snáz
než rozdýchat roztočené lži a pravdivá slova schovaná pod obraz.
Tam v malém sejfu leží schovaná, nepošpiněná a čistá...
Leží tam a má kolem sebe tak málo místa.
Vpustit jí do světa a zavřít místo ní tu sprostou aparaturu pravdy.
Špínu z chodníků, bolest každého nádechu, doutnající zrady.
Vymazat jí z tý bedýnky, na které rostou jen roztřepené vlasy.
Být k sobě upřímní a najet na staré dobré časy...