Z mýho živůtku

Dívenka smutná,
Co světa se bojí,
Odmítá všechny,
Co o ní stojí.

Do sebe se uzavře
a má strach z lidí.
S okolím nekomunikuje
a vzpomínky jí v hlavě híří.

To však minulost byla,
Teď přítomnost je jiná.
Změnila se povaha,okolí i svět,
Ta dívenka si někdy přeje do světa fantazie uletět…

Život je čím dál těžší
a na nikoho se nelze spoléhat,
nároky okolí jsou stále větší,
ale i v tomhle okamžiku lze se smát.

Tak ještě dětský smích zazní v místnosti,
Ale v tu ránu místnost zase opustí.
Vzpomínky černé a černé i svědomí
Halí mysl její,proč??Kdo ví…
Možná,že vzpomněla si na osudy jiných lidí,
Možná,že právě na ten svůj,
Za který se trochu stydí
A v duchu si říká:“Osude,už prosím nečaruj!“

Tak jak líbila se vám báseň má??
Vždyť je to jen pravda,do veršů sepsaná!!