Posuďte sami jaký...

Slzy kanou po tvářích, po rtech,
ta bolest se o mě otírá,
zanechává hořké šrámy,
mé srdce se pomale dýce otvírá...

Jsem tu! Bodej! Ty věc pýchy!-
a má dlaň pláče radostí,
že cítí čepel až na kosti.