Trosečníci

Trosečníci ve vlnách anonymního města
Spřádají po nocích své touhy
V přítmí pokojů stejná slova, stejná osamělost
Stejná touha po lásce a něze...
Kolik takových teď v hloubi noci nemůže spát?
Dva? Tisíc?
Čekají na rozednění jako na spásu.
Čekají až budou smět zapomenout
V ruchu všedního dne na to,
Co jim tak zoufale chybí...
A město je prázdné a chladné a moře je tak daleko...