KONEC

KONEC

Na obloze hvězdy září.
Tma je jako konec světa.
Pár slz stéká po mé tváři.
Ozářená trochou světla.

Připadám si sama.
Opuštěná, bez pomoci.
Bloudím nocí,
mezi stromy.

Snad ani cestu nevnímám.
Jen temnotou se prodírám.
Přemýšlím o životě.
O všem co se stalo.
O všem co teprve bude.

Nebylo moc dobrého.
A už nikdy nebude.

Hodinky vytáhnu z kapsy.
Přesně půlnoc brzy bude.
Naposledy prohlédnu si světa krásy,
světa, na kterém třináct let jsem byla.
A moc hezkého nezažila.
Těch třináct let skoro ztráta času byla.
Proto teď vše skončit jsem se rozhodla.

Skála kterou v dáli spatřím.
Zdá se jako to co hledám.
Bezmyšlenkovitě tam mířím,
a dříve než se naději,
stojím na jejím vrcholu a...
...padám.

Padám do tmy nekonečné.
Do ticha.
Ruce ke mně vzpíná,
náruč smrti otevřená.
Padání zdá se mi věčné.
Však je to jenom klam.
A po chvíli sáhodlouhé.
Zazní výkřik do ticha,
a moje duše zhasíná...