sochy
sochy
Anotace: včera jsem se prošel po hřbitově, tak jak se to dělává zapálit kahánek někomu, kdo už není. všude bylo tolik sněhu... neni to ani báseň jen pomotanejch pár slov.
co leží mu na rukách
jak peří křídel andělů
roztaženejch jen letět,
urvat ho z kříže,
když smutně kloní hlavu k zemi
snad aby neviděl do tváří
těch všech marií,
co v přokřehlejch dlaních
chovaj ho malýho,
když patří ještě jim.
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Krásna báseň. Občas, keď sa potrebujem upokojiť a usporiadať si myšlienky, sa chodím prechádzať na cintorín...
11.06.2006 13:45:00 | Yummy
Vážně taková mrazivá, ale pěkná. Ani já bych na toto téma neuměla nic stvořit...
12.03.2006 17:22:00 | Keilanne
Já tohle dělávala hrozně často, ale v létě, kdy u nás na vesnici hořely svíčky skoro na všech hrobech. Jen tak si tam sednout a tiše vzpomínat a přemýšlet nebo se procházet mezi hroby, to je pocit. Člověk by si alespoň někdy měl připomenout ty, kteří tady nejsou a to nejenom na Dušičky. Víš, že je to pozůstatek z keltského Samain, strašně zvláštní, jak se z pohanského svátku může stát křesťanský....ale to už trochu odbíhám. 100, protože je nádherná.
12.03.2006 16:29:00 | Epona
Hm..taky jsem to nedávno udělala. Šla jsem zapálit svíčku dávnému příteli a o kousek dál byl hrob, malého miminka...zavátý sněhem, nikde nic...jako by někdo chtěl navždy zapomenout. Tak jsem rukou odhrnula sníh, zapálila svíčku a tiše se omlouvala za ty, co snad zapomněli...
12.03.2006 13:55:00 | ZZuzkAA
Jednou na dušičky jsem se procházela židovským hřbitovem a zapalovala svíčky u hrobů, které tam žádné neměly. Jímala mě taková posvátná hrůza, když jsem třeba jednu pokládala k hrobu malé holčičky, ale na druhé straně mi došlo, jak moc jsem za tenhle život vděčná, protož euž to, že žiju je dar. Krásný den, Sunny
12.03.2006 13:17:00 | Sunny