Ubohá křehká dívka

Za špinavou ztuchlou zdí, schoulená,
tiše pláče a těžký kříž smrti objímá…
Však mladý život tak brzy vzíti si odmítá
anděl, co nad její svící ještě sladce dřímá…

Nešťastná křehká dívka…

Za tou zdí, tam za jejím rohem, ona
po vánku posílá studené sbohem
a odhodlána stojí před oním prahem,
kde sama sobě chce býti vrahem…

Ta malá křehká dívka…

Stahuje ze sebe špinavou kůži,
do řeky vhází krvavou růži
a do knihy smrti, černou tuší,
upisuje ďáblu svoji ztracenou duši…

Ta ubohá křehká dívka…

Průzračná řeka se v krvavou mění,
brodí se v ní nahá, doufá v zapomnění,
a seč síly stačí naposled křičí,
prosí ještě o odpuštění
Bože! Odpusť těm, kdo hluboko ublížili mi
a ať jsou někým navždy milováni!!

Modlí se ta křehká dívka…

Pevný most budoucnosti náhle se boří,
vzpomínky v myšlenkách bolestně hoří
Odkvétá poslední květ,
už není cesty zpět…

Ubohá křehká dívko...