Cesta

Sny zatraceny v hlubinách
Jak myšlenky se ztrácí
Už nepřijdou ke mě zpět
Slyším své duše teskný zpěv
Srdce krev ve všech prasklinách
Silný jak draci
Musím krotit svůj hněv
Kulkou do rány se mi stref
Porcelán na kusy roztříštěn
Jak bolest po mém těle
Místnost z představených stěn
A přesto je vidím tak celé!
Jdu dolů
Jak má síla klesám
Ze svých dlaní teplo křesám
Začínám se Tě bát
Až musím se sama sobě smát
Sešla jsem ..vidím jas
Co jsi? Snad zázrak zas ?
Cítím lehkou něhu
Je to příjemné....věru
Jsem zaslepena bílou září
Nevidím nic jen obrys tváří..

Kde asi jsem??