Plačtivá sonáta

Nevidím kopírku, jak v mlze mizí,
buď ztrácím zrak a nebo oči slzí.
Do dlaní chytám rozmazanou řasenku,
přikrývám si prsty ústa a dochází na rtěnku.
Mizí....
Mizí pod záplavou plačtivých vzlyků,
pod smutkem slov usedajících na mém triku.
Pokaždé budou padat k zemi
a jako hrách se tiše koulet.
Snažím se najít focený papír a nechci bulet.
Jak malý dítě, které natlouklo si venku na dlaždicích.
Ale neposlouchnou hrášky malý,
utíkají po mých lících.
Snaha je zastavit marně se ztrácí.
Rozmazaný obraz jako olejové plátno se mi ve vytríně vrací.
Do rukávu setřu zbytky dříve černých řas
a marně prosím den, aby světlo na chvilinku zhas...