Prší...!

Prší!Sedím u okna a koukám ven...
ven na opuštěnou ulici...
Tu spatřím ženu, možná spíš dívku
v provazech deště stojící...

Neoplývá krásou,
škaredá však není!
Proč ona tam postává?
Od rána - do setmění...

Modelka?To ani nápad!
Je spíš trochu při těle.
Smutná, zmoklá, zkřehlá slečna
čeká, kdo ji zahřeje...

Tu přichází chlapec z dáli,
nejde mu však naproti.
Co kdyby ji nechtěl chytit
jako ptáčka? Do ruky...

Vyslal úsměv k dívce plaché,
otočil se a šel dál,
slečna něžně zvedla koutek,
teď už má zas v srdci žal...

Pokaždé, když sedím u okna a koukám ven...
ven na opuštěnou ulici...
Vidím smutnou, zkřehlou slečnu...
Ta slečna pláče...
Jako to nebe...
Jako já...