Jsem sám...protože.

Jsem sám…protože.
Nikdo nezná svůj osud,
nikdo nezná co ho čeká,
jen hříčka osudu mu šlape na paty.
Skončí to smutně nebo na mraky.

Srdce své do toho dávám,
srdce své se snažím zklidnit,
mám však pocit, když už nic nemám,
štěstí už nehledám.

Jen konec na mne hledí,
jen málo zbývá mi snění.
Už vidím ty dveře konce,
snad půjde to hladce,
lépe než v životě, kde každý,
hledí na jen na své.

Světlo ze všech stran, kolem mne,
jen hledím, jak svírá mne ve svých barvách,
nejrůznějších kaňkách, nebojím se jen cítím,
studený vzduch, to jak…