Blues zapomenutých snů
Blues zapomenutých snů
tiše mi v paměti doznívá...
a jen sebe se ptám,
co v sobě asi ukrývá...?
...Odcházíš do víru všedních dnů,
Tvé doteky na těle vnímám,
dáváš mi tisíce polibků,
...odcházíš...venku už svítá...
Blues zapomenutých snů
v uších i Tobě zní,
já pod víčky schovávám
náš obrázek poslední....
Nechci se probudit,
chci ještě snít,
bojím se života....
proč mám bez Tebe žít?
To nádherné blues,
tak smutně zní,
v těch smutných tónech,
nacházím smíření...
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Anibko, ani nevíš, jakou jsi mi udělala radost, že jsi ke mě zavítala. Já už teď na Literu spíše pročítám díla než abych psala. Je však pravdou, že vždy mrkám na tvůj nick jestli náhodou něco nepřibylo.... :-). A dnes jsem hned po ránu překvapena! Tak jak se máš? Jak pokračuje láska? Ta tvoje básnička je nějak smutňoučká .... proč? Já se Sluníčkem stále brázdíme vlnky života. Až se divím, že to opravdu může tak dlouho trvat ....tak dlouho a tak v pohodě.... Ale bojím se! Znáš to...tak dlouho se chodí se džbánem ..... Modlím se ať se neutrhne :-)! Hodně štěstí, lásky a pohody ti ze srdce přeje Dalimila. Prosím, prosím jen pár větiček mi napisinkej..jak jde život. Paaa
11.04.2006 06:33:00 | Dalimila
Pěkné... smutné...
pamatuji si tvé básně... docela by mě zajímalo jak ten tvůj život běží...
02.04.2006 21:46:00 | Popelka