Rozhraní

Stojím.
Stojím na rozhraní života a smrti.

Pode mnou jen nicotná prázdnota,
nic a přeci tam na mne něco čeká.
Nekonečný klid a vysvobození z útrob tohoto světa,
naprostá svoboda a nicnedělání.

Božský ráj či pekelné dusno je mi souzeno?
Je jen jediná cesta jak se to dozvědět.
Zde nahoře mne již nic nedrží,
tak nespravedlivý život už nejde snášet.

Musím skočit,
musím skočit teď hned.
Už není jiná šance,
už ne

Však ještě kousek toho života mi zbývá,
není to moc avšak není to málo.

Celý můj život se mi promítá před očima,
hrůzný a bolestný pohled to jest.
Nikdo mne nemiloval a neměl mne rád,
pro nikoho jsem nikdy nic neznamenal.
Byl jsem jak rohožka před prahem,
jako kus starých novin pohozených na ulici.

Ale teď se vše změní,
už jen poslední krůček,
tak málo a přeci tak moc.

Dokázal jsem to.