Přes pavučiny motýlích křídel

Přes pavučiny motýlích křídel
se dívám na perly v zarosené trávě.
Bílé perly jsou Tvé slzy štěstí,
ty černé jsou moje slzy z lásky.

Z Tvého srdce, které držím v dlaních,
zjišťuju co asi zrovna cítíš.
Mírně se chvěju, vnímám jeho tlukot
a náhle vím co je zač ten Tvůj „zvláštní“ pocit.

Tmavý závoj vlasů halí Tvoji tvář
a já se snažím spatřit tu stříbrnou zář,
kterou jsou protkané Tvoje temné oči.
Ty mi konečně daruješ jediný pohled,
se kterým se se mnou taky rozloučíš.