Purpurové střípky nebe nepláčou

Na tisíce kousků, střípky duší letí do všech stran,
v zrcadle odráží se sklopená tvář.
lehkostí ranní mlhy
Klíče v rukou rozklepaných, klíče od nebeských bran,
a ve vláskách blonďatých schovaná svatozář.

Střípky srdcí, malé lesklé kousky štěstí,
stojí malá dívka, v kaluži hořkých slz objetí.
s věčností času
Zrcadla modrých dálek na kusy, malé kusy se třeští,
křídla přivázaná k tělu, myšlenky neletí.

Sbíráš kousky obrazu plného lesku,
v kaluži co kapky krve barví do purpurova.
s těžkostí vzpomínek
Nevrátí se žádné přání, přes moře stesku,
po tvářích bledých ztékají zase a znova.

V rukou držíš ty kousíčky, loučíš se s věčností,
v šatech bílých jako vločky sněhu.
s něžností lilie
Na památku úsměvů, pohledů a malých radostí,
v srdci co postrádá něhu.

Na kolenou rozhazuješ střepy v purpurové nebe,
na konečcích prstů rudé perly loučení.
s pomíjivostí štěstí
V zrcadlech času teď vidíš sebe, jen sama sebe,
naději ti nevezmou, tvou naději nezmění.