Syn Slunce, Dcera Luny

Tvé oči mají démantů třpyt
pokaždé se divím jak se v nich odráží měsíce svit
Jsi synem Slunce, já dcerou Luny
byli jsme spolu a přitom odsouzeni být sami

Raní rosa jsou mé slzy
ty pokaždé svou září vysoušíš je brzy
proč jen jsme byli takto prokleti?
Nevím, snad proto, že viděli nás tančiti

Ve víru tance zapomnění
vyrušilo nás brzké svítání
pak už jsme nikdy nebyli spolu
jsi totiž synem Slunce a já dcerou Luny

Lidé naší lásce nepřáli
naposled viděli jsme se, když svíce už pohasínaly
pak už jen vrací se mi vzpomínka
jak zářily tvé oči, tvého obličeje jsem se dotkla zlehýnka

Chybíš mi, Slunce
Bolestně toužím chytit do svých Tvé ruce
vidět ten drahokam v Tvých očích
na, který si vzpomenu za smutných nocí!