Slzy labutí

Dnem, kdy už teplo odchází,
dnem, kdy zima přichází,
ptactvo odlétá, směr jih,
víru v teplo kladou v nich.

Z Vltavy již labutě zmizely,
přesto tu dvě zůstaly.
Mláďátko nedokáže vzlétnout,
matka neví, co dál má dělat.

Labuť se sklání k labuťátku
a pevně ho křídly objímá,
v očích smutek ničí jejich životy,
po chvíli již nedokáže, slzy odkrývá.

Voda na březích se mění v led,
stromy jsou již opadané,
ve dnech mrazu a větru,
udělá mráz, co si zamane.

Labuťátko se třese,
matka čeká, co dál bude,
najednou je slyšet ticho,
voda se zastavila.