Jaro, ticho, klid

Právě když se rozsvěcují světla,
upadají v zapomnění výkřiky minulých rán.
Prohnilá města
co nikdy nezažila krupobití
a sloupky ze ztrouchnivělých novin
co nikdy nerozžehly myšlenku
budou pokračovat dál svým životem -
i ve smrti
i v zapomnění.

Pohnuté vidiny hrozivých večerů
předurčují životy k tíživému konci.
Jsme na konci dne -
jakoby na konci života,
a zítra ve stojící hluchotě ticha
zaslechnem' cvrkot jarních ptáčat,
navždy izolovaní tvrdostí okenního skla.