Noc a Den

Další divadlo končí,
všichni herci jdou spát,
hudba tmou tančí
a ruka chce psát.

Spadla zas opona,
zahalila ulice,
pouličním osvětlením,
hvězdy pod vedením měsíce.

Ne, svět se nezbláznil,
nepropadejte panice,
toť jen konec dne,
tma, ticho, vítr,
chlad, zima - plískanice.

Nastává čas pro noční tvory,
kteří jak rytíři vystoupí z hory,
chránění jak vchod do liščí nory,
uvnitř rozlámaní, potápí se jak vory.

Zaslepeni touhou utkat se v boji,
pro svou věc chtějí bojovat i se sršními roji,
však zase se nic nedaří,
já slyším jen - Sorry!

Má smysl tady být, když se svět hroutí,
srdce mi praská, hrdlo se kroutí,
dny se stále zkracují a tma mě rmoutí,
lidé ti zase zrazují, nepřipadají si hloupý...