Nebesa padají

Ležím sám u lesa,
Padají na mě nebesa.
V dálce tichý šum,
Svět je můj dům.
Jsem obklopen hvězdami,
Štěstí z rukou padá mi.
Noc je jasná, mladá,
Takto básník skládá.
V bezmoci, smůle a samotě,
Tak skládá verše do latě.
Zas temné mraky přijdou zhášet,
Můzy, které musí snášet.
Zas dál a dál do dáli se dělají kompromisy,
Které nemusí dělat hvězdy, jež na nebi visí.
Toť můj pláč, toť má radost,
Hvězda zhasne – a dost!