Jak emoce plynou...

Smítečko lásky,
zameteno a vyhozeno je.
Jak některé klasy,
co pošlapali je.
Pocity viny,
jsou jak životní stíny,
co nedají se obelhat
a nelze od nich odkulhat.
Podlehnutí smrti,
pocit beznaděje.
Pocit zimy,
něco co nezahřeje.
Jak jen to uvnitř bolí,
když oko slzy roní.
Jak jen tu bolest pocítit,
když v nitru uzamčena jest.
Jak jen ji rozlítit,
když sama nedokáže kvést.
Třeba není už pomoci,
člověku co svůj život zahodil.
Půjdeme za nocí
a budeme jak apríl.
Já budu přežívat,
ty budeš prožívat.
Já budu umírat,
ty budeš si užívat.
Teď dívám se na nebe,
do očí se mi slzy hrnou.
Ten pocit hrozný je
a mé city proto jdou stranou.
Brzo bude den,
zas pod očima kruhy mám.
K čemu vůbec chodit ven,
když nikde nepromlouvám.
Zármutek a pláč
tajně v sobě ukrývám.
Nač je mi to,řekni nač?
Když uvnitř vlastně umírám.
Zapadá slunce a žár s ním,
já stojím dál na svém místě.
Dívám se do dáli a přemýšlím,
jak změnit se,jak BÝT...