Anotace: Splýváme v jeden celek a stejně o tom nevíme. Nevidíme se, ani neslyšíme.Tak týdny pohřbívají svoje dny.
rozplynou...
už nic je nezhmotní
jen ještě jednou
budu je mít před sebou na dlani
to až přijde poslední svítání
co řeknu na obhajobu svou?
jen ty naplněné láskou
nakonec zůstanou
11.07.2006 06:29:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
Tolik propojeni...
svým myšlením a jednáním...
nemůžu jinak... tvému básnění
teď hluboce se ukláním... :o)
23.05.2006 15:12:00 | Cecilka
Opravdu velmi povedená. Je vážně smutné, že člověk už ve středu neví, co se dělo v pondělí.
23.05.2006 15:08:00 | CorrimsonTom
věříš že jsem to četla několikrát za sebou??
a možná sedm slepých kráčí si hustou tmou
a sedm hluchoněných jen slyší vlatní dech
tak přesto v nádheře jdou loukou v lidských snech!!
23.05.2006 13:33:00 | šuměnka