Loutka

Vždycky sem věřila v tu velkou, veeeelikanskou lásku,
dokud sem si nezačla připadat jak loutka na provázku,
jak dřevěný panáček co jen svého herce miluje,
a který kvůli tomu citu se vším a rád bojuje.
...
Z ničeho nic, však osud provázky zamotal
a ve veškerých hrách nastal zmatek - totál.
Kdyby se však herec jen maličko snažil,
jistě by s loutkou jěště veliké hry zažil.
To vše jen kdyby provázků pomohl rozmotat pár,
nemusel ze vztahu zůstat jen cár.
Jenže teď herec asi už hledá si loutku jinou,
mezitím čas i vzpomínky tak rychle plynou.
Ta stará loutka je teď sama a s provázkem okolo krku,
po herci chtěla asi moc - chtěla jen pomocnou ruku.
Provázky rozmotat tolikrát se zkušela pokusit,
nechtěla se totiž jen tak udusit.
Sama však loutka nemůže přec hrát,
v tom vám milé publikum bohužel nemůžu lhát.
Přála si naposledy tady herce svého mít,
chtěla jen aby jí pomohl dále si žít.
Pro něho ale jakoby už dávno zemřela.
Říkal si - vždyť je to jen loutka - je přeci ze dřeva.
Tahle loutka však ze dřeva nebyla,
to by pak těžko tak smutně zemřela.
...
Nikdy už loutkou já nechci být
a o velké hře v divadle snít.
Od téhle doby já totiž nesnáším (životní) divadlo
a nechci už jako loutka v něm hrát.
Já totiž nesnáším i loutky! - začínam se jich bát ...