Snad doslov..

již svit posledních pohasl jisker
kams zahnala je slunce zář,
co rolety ranních zvedla bister,
těch jisker, živých svědků noci žáru
kdy smutek padl na polštář,
čerstvý pach z bister kávovarů
probudil divného spáče v baru,
v baru, jímž prázdnoty zmítá chlad,
již nespí ten spáč, jen na zem pad
před postavou neurčitých leží tvarů,
tlak atmosféry těžkých těchto jiter
zvyšuje směšnost masky cáru
ten koktejl ze sta druhů vín
co nikdo nestih vychlastat
kéž přidán tam pelyněk či blín
ať zsinalá ta pokřiví se tvář
když smýt chce z rukou krve stín,
krve té postavy, z níž vyzařuje strach
a Peklo směje se: jen se vař
ty blázne co skrýt chceš v masce
tu vinu vin, co zná jen vrah,
ten právo má již jen zašeptat
či pomodlit se krátce
k té dýce, on na srdci ji hřál,
od srdce k srdci si cestu našla hrůzy,
kde jsou ty postavy, kde jsou ti druzí
proč nikdo záchrany ruku nepodal
(teď ruku podá leda kat)
když proklál srdce lásky, kterou miloval..
Buď proklet, tento karneval!