Svědomí starého muže

Starý muž jenž hledí v dáli,
sedí zde a mlčí stále.
Tvář má snad jen vrásčitou a vrásky plní slzami.
Kdy ten pán se ozve z dáli? To snad padá únavou!

Vidí stále dnes a dříve,
co dělo se to za děsy,
kdy děcko plné strachu sápe,
po otci se ohlíží
a matku v koutku oka spatří,
vidí již naposled,
pažba křičí,
bláto hloubne a hloubne,
zdá se králem.