Miláčku můj

Miláčku můj,
prosím, odpusť, že jsem tě nenechala žít,
ale v tu chvíli jsem cítila, že to tak má být.

Miláčku můj,
prosím, odpusť, že jsem ti nedala šanci,
nedala možnost, abys mě vyzval k tanci.

Ale proč tě prosím o odpuštění?
Odpověď nedostanu, to možné není!
Kvůli mě ty nemůžeš mluvit,
pocitu viny nevím jak se zbavit!

U jiných mi nepřišlo, že se to vraždě rovná,
já si však připadám zavržení hodna!
Chce se mi řvát do té hrozné prázdnoty...
Moje budoucnost? Ve znamení samoty!
Nemám chuť se bavit a nemám chuť žít
při pomyšlení na to, že jsem matkou měla být.