Nezvěstná

Hledám ji,
stále volám její jméno
v naději,
že ji uslyším,
co jiného mi zbylo?
Koukám už pod každý list
kam jen mohla sama,
tak sama jít?
Co nacházím jsou prázdná slova,
šepot větví javorů,
co sobecky jen o sobě mluví
a mně nepomohou.
Ale co když vědí?
jen si se mnou,
s mou bezmocí, hrají?
Ne, už neslyším,
běžím utíkám.
Volám ji a stále hledám,
když v tom zjišťuju,
že uprostřed temnoty,
kde vidím jen světlé odlesky
stříbrných bublin s ostny
to už není ona,
ale jsem to já - ta nezvěstná...