Odpuštění

Za zrnky prachu,
která odhalí jen sluneční svit
se ukrývá ve stínu,
přikrčený, mladý Pierot,
co svůj baret křečovitě svírá.
Před ním stojí nasvícená mrtvá scéna
a na ní poházené, mrtvé loutky,
jejichž nitky do klubka se spletly.
Pierotovo bílé líčidlo
je porušeno slzami
pro všechno co se stalo
na scéně před Vámi.
Ohlušující hřmění kroků
protnulo tichou místnost
a Pierot zapěl první notu
smuteční písně o Vás.
S pocitem viny Pierot oči klopí,
k zemi se sklání a ruce se mu třesou,
když duše loutek kolem něj se vznáší
a znenádání – vinu jeho na sebe berou…