Manýr

Anotace: Tenkrát to byla velká chyba, ale pomohla mi asi k něčemu, co jsem dlouho hledala. I za to děkuji.

Tenkrát znělo ráno

středem mojí samoty

a ty ,černá vráno,

vlétlas k nitru nicoty

Zastavíš se v mých snách

nebezbečně, tak blízko

jak nejkrutější vrah,

ach, jak mi je ouzko.

Dobýváš se do mých dveří

to znělo jak zrada

a duše má,co věří,

chovala si hada

Dotkla ses mé citlivosti

pozřela jsi pravdu

o tajené úplnosti

duševního řádu.