Dračí sen

Nevěřím na lidské city,
nevěřím že by mohli milovat,
zůstal jsem poslední,
ten co za život musí bojovat.
Ukrývám se ve světě,
který je vám neznámí,
už neuvidím jak na nebi,
se moji bratři prohání.

Ani já sám nevylétám,
už ani má křídla neznají,
co znamená létat,
snad jen modlitba mě známá,
vysvobodí mě z tohoto prokletí.
A má kůže se opět na slunci zaleskne,
má křídla pocítí vánek,
možná se mi i zasteskne,
avšak má ústa nevychrlí jen plamínek.

Spálím váš svět na prach,
a pak hledat budu v troskách,
své druhy,
kteří snad zkázu přežili.
Obloha bude opět plná draků,
zemi budou obývat kentauři,
na oblacích bude párek pegasů,
a už zde nebudou žádní lidští vrazi.

Kdo vyslyší mou modlitbu,
kdo splní mi můj sen?

Snad ty lidské mládě,
co usínáš mi pod křídly,
snad díky tobě vyplní se mé přání?