Obrázek

Na pusté planině válí se v prachu
Zpocení vojáci v mundůrech,
Uštvaní, schoulení v zákrytech strachu,
Rány z děl už jim berou dech.

Co svírá dlaň blátem pokrytá?
Co tají smutek ve tváři?
Fotka již osudem prošitá,
Dítku však očíčka nezáří.

Víčka jen v křeči sevřená,
se silou u konce zří věci příští,
V duši stesk, v žilách krev zpěněná,
kéž je to drama jen na jevišti.

Výstřely vnímá jen z dálky,
Nezví už výsledek války,
A oči dítěte na snímku?
Prosí jen: "Vrať se mi, tatínku..."