Dvoje vězení

V cele muž sedí,
dívka pro něj brečí.
On sedí a mlčí,
jí slzy tečou z očí.
Není její milý,
ale hodně jí to bolí.
Teď někdo dodal ji odvahu
a prolomil ledy,
je to jak po zásahu,
kdy naděje se hroutí.
Plech a malá cimra,
pláč a bolestivý cit.
Občas to tak bývá
a nelze to zastavit.
Bráníme se špatně,
pak procitá to v ráně
a my nevíme čím to zastavit,
ani jak to podpořit,
aby to šlo pryč a hlavně ven
a nebylo dlouhé, jak letní den.
Muž v cele sedí a píše,
dívka s modrými oči brečí tiše.
V afektu říká,
že je to špatný
a pak se dívá,
život je prázdný.
Přemýšlí o konci,
muž o ničem neví.
Dívka to téměř ukončí,
ale muž stále sedí.
Sedí v cele,
zpytuje svědomí.
Tvoří se mu vrásky na čele
a ví co je vědomí.
Rád by odčinil zlo
a možná konal i dobro.

Dívce všechno teď dochází,
ale život jí odchází…